Požádali jsme odbornici na krajinářskou architekturu a kandidátku Akce R, Ing. Martinu Imramovskou, PhD., která v Roudnici žije se svou rodinou a podílela se na revitalizaci některých ulic v našem městě, aby se s námi podělila o svůj pohled na kvalitu zdejšího veřejného prostoru a možnosti jeho rozvoje.

Martino, můžeš úvodem pro naše čtenáře shrnout, co je vlastně náplní práce architekta - krajináře?

Krajinářská architektura pracuje se vším, co není budova. Já ráda říkám, že začínáme u kliky dveří a končíme, pokud jde o soukromý prostor, u branky pozemku. Mluvíme-li o veřejném prostranství, hranice vlastně neexistují. Role architekta krajináře v organismu města je nesmírně široká, počínaje ulicí, náměstím, jakoukoli předzahrádkou, až po park, lesopark, volnou otevřenou krajinu, pozemkové úpravy, a tak dále.

Jak si ve využití a plánování veřejného prostoru stojí Roudnice?

Roudnice má perfektní potenciál díky své poloze u řeky a členění terénu, ale bohužel jej vůbec nevyužívá. Ploch na způsob parků je tady spousta, nicméně k návštěvě úplně nezvou. Nemluvím o žádných zvláštních atrakcích - ale o možnosti bezbariérového přístupu, dostatečném osvětlení, které lidem poskytne pocit bezpečí, prokáceném a upraveném terénu, kde je možné se volně pohybovat. A to zde povětšinou chybí. Já například žiji na Bezděkově, a cítím, jak se vnímání této lokality jako okraje města promítá i do veřejného prostoru, kde by lidé mohli trávit čas, ale nedostávají k tomu příležitost. Když se podíváte na stav chodníků, stav cest, řešení parkování - jen pohybovat se tu s kočárkem je výzva, natož, když má člověk, třeba starší občan nebo handicapovaný, nějaké pohybové omezení. A to není jen problém Bezděkova.

Když se tedy podíváme na veřejný prostor v Roudnici celkově - jaký dopad má jeho současný stav na život místních občanů?

Roudnice je město v kopci, a za současného stavu je velmi náročné se dostat pěšky z jednoho konce města na druhý - bezpečně, přehledně, zajímavě. Lidi proto přestali chodit pěšky, jezdí autem, a já jsem přesvědčená, že je to právě kvalitou veřejného prostoru. Obecné normy říkají, že člověk by měl mít v dochozí vzdálenosti 5 minut nějaký veřejný prostor, kde může trávit čas, 5 minut představuje asi 400 m...

Vnímáš nějakou snahu o zlepšení v přístupu k tvorbě a údržbě veřejného prostoru v Roudnici?

Do určité míry ano. Měla jsem možnost podílet se na dvou projektech revitalizace uličního prostoru, v ulicích Stadická, Školní a Budovatelů, a pak v ulici Švermova. Tam se začalo řešením dopravní situace a poté i přilehlé prostory. Do opravdu kvalitního veřejného prostranství tomu ještě kus chybí, ale už jen to, že se doplnilo místo k sezení, zpevnily se povrchy, okolí se zpřehlednilo, jsou zde zpomalovací dopravní prvky a také doplněna vegetace, je krok dopředu. Míst, která by si takovou pozornost zasloužila, jsou v Roudnici desítky.

Děkujeme za rozhovor!